Jdi na obsah Jdi na menu
 


Smutný příběh z úst jednoho psíka

"Když jsem měl 6 týdnů, koupili jste si mě. Hodně jsem si hrál s dětmi a byl jsem s vámi velmi šťastný. Jak jsem rostl, rostly se mnou i starosti o mě a i můj apetit. Děti si se mnou už nechtěly hrát, a když jsem přiběhl a čekal pohlazení, tak mě odehnali a mnohokrát do mě i koply. Jedno krásné ráno jste mě posadili do auta. Ja jsem byl tak šťastný, konečně po dlouhý..................ch měsících vidím i něco jiného než naši zahradu. Zastavili jsme na krajnici dálnice. Odhodili jste můj oblíbený míček. Utíkal jsem za ním, ale když jsem se vrátil, vy jste tam už nebyli. Bezradně jsem běhal mezi auty s míčkem v tlamě. Řidiči na mě troubili a našli se i tací , kteří zrychlili, když mě uviděli. Chtěl jsem běžet na kraj cesty, protože jsem se velmi bál. Najednou jsem pocítil silný náraz v boku a víc jsem se nemohl postavit.Z posledních sil jsem se doplazil na kraj cesty. Pokoušel jsem se jít za vámi, ale nedokázal jsem to. Okolo mě byla samá krev. Byla tma, bál jsem se, byla mi zima. Míček jsem ještě stále držel v tlamě, byl jsem si jistý, že se pro mě vrátíte. Marně jsem štěkal, vyl, nikdo se u mě nezastavil. Po dlouhých hodinách u mě zastavilo auto, a nehledíc na krev a bláto mě cizí člověk uložil do svého auta. Když auto zastavilo, běžel k nám muž v bílém plášti. Jen smutně zakroutil hlavou. Můj nový pán, který mě znal 15 minut mě objal a velmi plakal. V tu chvíli jsem pustil míček, abych mu oblízal ruku a vyjádřil mu svoje "DĚKUJI". Potom jsem usínal a naposledy jsem zaslechl jak můj nový pán pláče. Už se nebojím, nic mě nebolí a není mi zima" Zemřel jsem ". Možná kdyby jsem nerozhryzal bačkory tak hodně, mohl jsem jěšte žít!"

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA